Kil'jaeden a Krvavý Pakt V době kdy se v Azerothu narodil Medivh, Kil'jaeden seděl se svými stoupenci ve Spletitém Podsvětí a vyčkával. Vychytralý Kil'jaeden pod vedením svého mistra - Sargerase, připravoval druhou invazi Plamenné Legie do Azerothu. Věděl že tentokrát již nebude Sargeras tolerovat žádné chyby. Kil'Jaeden měl podezření, že k oslabení armád smrtelníků bude potřebovat mnohem víc, než jen přímý útok. Rozhodl se proto obránce Azerothu oslabit ještě předtím, než Plamenná Legie zaútočí na Azeroth. Pokud donutí smrtelné rasy, jako jsou Temní Elfové nebo Draci, čelit nové hrozbě, budou tím tak oslabeni, že nebudou klást jakýkoliv odpor, až začne skutečná invaze Legie. V té době objevil Kil'jaeden bohatý svět Draenor, který pokojně plul Velkou Temnotou. Rozlehlý Draenor byl domovem kmenového zřízení šamanisticky založených Orků a mírumilovných Draenei. Vznešené kmeny Orků obývaly rozlehlé prérie a vyžívaly se v lovu, zatímco zvědaví Draenei budovali svá primitivní města v horách a pod útesy skal. Kil'jaeden si uvědomoval, jaký obrovský potenciál by měli obyvatelé Draenoru pro Plamenné Legii, pokud by se mu ho podařilo správně využít. Když Kil'jaeden sledoval obě Draenorské rasy, zjistil že mnohem vhodnější pro jeho účely budou Orkové. Podařilo se mu podrobit si staršího Orčího šamana Ner'zhula, podobně jako kdysi dávno ovlivnil Sargeras královnu Azsharu. Skrze tohoto vychytralého šamana začal Kil'jaeden šířit mezi Orky touhu po boji a divokost, která byla zakořeněna v srdcích jejich rasy. Netrvalo dlouho a z duchovně založené rasy se mu podařilo vytvořit divoký lid toužící jen po krvi. Poté už chyběl jen poslední krok - démon od šamana žádal, aby mu podrobil vůli svého lidu a navždy jej tak zaprodal honbě za válkou a smrtí. Až nyní si starý šaman uvědomil, že nechává svůl lid démonem zotročit. Ner'zhul měl strach z prokletí věčné nenávisti, kterou chtěl Kil'jaeden Orky spoutat a nějak se mu podařilo vzdorovat démonovým příkazům. Kil'jaeden byl rozčarovaný Ner'zhulovým vzdorem a tak se co nejrychleji snažil nalézt jiného Orka, který by dovel svůj lid až do démonových rukou. Nakonec nalezl, co hledal. Byl jím ctižádostivý učedník samotného Ner'zhula, Gul'dan. Kil'jaeden přislíbil Gul'danovi nevýslovnou moc, oplátkou za jeho naprostou podřízenost. Mladý Ork se stal zaníceným studentem démonské magie a během času se vyvinul v nejmocnějšího smrtelného čaroděje v historii. Začal tomuto umění vyučovat další mladé Orky, kteří měli zájem a usiloval o zatlačení původních šamanistických tradic svého lidu. Nakonec Gul'dan dovedl své bratry k využívání nových magických sil. Sil, které ale zapáchaly zkázou. Kil'jaeden se stále snažil upevnit svou moc nad Orky, a proto pomohl Gul'danovi zřídit Stínový Koncil - tajnou sektu, která měla manipulovat kmeny Orků a šířit užívání čarodějnické magie napříč Draenorem. Jak se stále větší množství Orků učilo umění temné magie, krásné lány Draenorské prérie se měnily v mrtvou poušť, průzračné prameny potoků v brčálově zelené močály. Energie démonů zvolna zabíjela svět. Povstání Hordy Agresivita Orků se pod vedením Gul'dana a jeho Stínového Koncilu stále stupňovala. Byly vybudovány obrovité arény, ve kterých si válečníci Orků zdokonalovali své umění bojovat a zabíjet. Několik kmenových náčelníků v této době začalo otevřeně mluvit o zkaženosti ve své rase. Jedním z těchto náčelníků byl i Durotan z kmene Frostwolf. Varoval Orky před ztrátou sebe samých ve prospěch nenávisti a zloby. Jeho slova ale nedopadla na úrodnou půdu, Orkové byli vůči jeho varováním hluší. Někteří z náčelníků, jako byl například Grom Hellscream z kmene Warsong, vystoupili do popředí, aby se stali šampióny nového věku válečnictví a nadvlády. Kil'jaeden viděl, že Orčí klany jsou už téměř připravené, potřeboval ale jejich definitivní loajalitu. Gul'dan svolal zasedání Stínového Koncilu, kterého se účastnili všichni kmenoví náčelníci. Kil'jaeden přivolal démona Mannorotha a Gul'dan se snažil přesvědčit ostatní Orky, aby se napili jeho rozbouřené krve a stali se tak neporazitelní. Všichni náčelníci, vedení Gromem Hellscreamem, se napili a zpečetili tak své osudy otroků Plamenné Legie. Jediným, kdo odmítl pít Mannorothovu krev byl Durotan, který si uvědomoval nebezpečnost takového počínání. Náčelníci posílení Mannorothovým hněvem nevědomky rozšířili zotročení ve prospěch démonů i na své nic netušící bratry. Orkové, pohlcení touhou po krveprolévání toužili po rozpoutání svého vzteku vůči komukoliv, kdo se jim postavil do cesty. Gul'dan vytušil, že nadešel správný čas a spojil bojechtivé kmeny do jediné nezadržitelné Hordy. Protože ale věděl, že někteří z náčelníků, jako byli Orgrim Doomhammer nebo Grom Hellscream, budou usilovat o nadvládu nad touto novou Hordou, vytvořil svou loutku, kterou postavil do čela Hordy. Byl jí Blackhand Ničitel, obzvláště zlý a zkažený Orčí válečník, který byl oddaný Gul'danovi a jeho věci. Pod jeho vedením začala Horda testovat své možnosti na rase Draenei. Po několik měsíců hubila Horda všechny Draenei na které v Draenoru narazila. Pouze hrstka roztroušených skupinek přežila běsnění Orků. S každým vítězstvím dodával Gul'dan Hordě víc pocitu síly a moci. Věděl ale také, že pokud nebudou mít Orkové s kým bojovat, jejich hněv obrátí sami proti sobě pod vlivem neutuchající chuti po zabíjení. Kil'jaeden shledal, že Horda je konečně připravena plnit jeho plány. Orkové se stali největší zbraní Plamenné Legie. Vychytralý démon osvětlil svůj plán s Hordou svému mistru, Sargerasovi a ten souhlasil, že čas odplaty se konečně naplnil. Gul´Dan a zrada V závěrečných dnech Druhé války, kdy se vítězství Hordy nad Aliancí zdálo téměř jisté, vypukl mezi dvěma nejsilnějšími Orky Azerothu hrozivý spor. Odporný černokněžník Gul'dan, hlava tajného Stínového Koncilu, vedl několik odpadlických kmenů proti mocnému Orgrimu Doomhammerovi, veliteli Hordy. Doomhammer připravoval záverečný útok na hlavní město Lordaeronu, útok, při kterém by byly rozdrceny poslední zbytky Aliance, zatímco Gul'dan a jeho přívrženci opustili svá stanoviště a vypluli na moře. Zmatený Doomhammer ztratil Gul'danovou zradou téměř polovinu svých opěrných sil, takže byl donucen stáhnout se a vzdát se největší šance na vítězství nad Aliancí. Mocichtivý Gul'dan prahnul po tom, aby se sám dostal mezi bohy. Vydal se na zoufalé pátrání po podmořské Sargerasově hrobce, kde mělo být přechováváno tajemství nezměrné síly. Orky, kteří ho následovali, odsoudil k tomu, aby se stali otroky Plamenné Legie. Své službě pro Doomhammera Gul'dan nevěnoval žádnou pozornost. S podporou kmenů Stormreaver a Twilight's Hammer se mu podařilo vyzvednout z mořského dna Sargerasovu hrobku. Když však otevřel starobylou, zatopenou truhlici, čekali tam na něj pouze posedlí démoni. Doomhammer toužil vzpurné Orky za jejich zradu tvrdě potrestat, a tak vyslal svá vojska, aby Gul'dana zabila a přivedla zpět domů zbylé zrádce. Kvůli své lehkomyslnosti byl Gul'dan šílenými démony, které uvolnil, rozpolcen ve dví. Bez svého vůdce odpadlické kmeny rozzuřeným legiím Doomhammera rychle podlehly. Přestože byla vzpoura potlačena, nebyla Horda schopna zotavit se z hrozivých ztrát, které utrpěla. Gul'danova zrada vrátila Alianci nejen naději, ale díky ní získala také čas na přeskupení sil… a na protiúder. Když lord Lothar viděl, jak se Horda štěpí zevnitř, sebral zbytky svých sil a vytlačil Orky na jih, zpět do jejich domova, Azerothu. Tam alianční síly polapily ustupující vojska Hordy v jejich sopečné pevnosti Blackrock Spire. Přestože lord Lothar v bitvě u základny Spire padl, jeho velitel Turalyon shromáždil alianční jednotky v hodině dvanácté a vytlačil Hordu až do hrozivých Bažin Smutku. Turalyonovým silám se podařilo zničit Temný Portál, tajemnou bránu, která Orky spojovala s jejich temným, rudým domovem Draenor. Horda, odříznutá od posil z Draenoru a rozdělená neutuchajícími vnitřními rozbroji, nakonec ustoupila a mocným aliančním silám podlehla. Roztroušené kmeny Orků byly rychle pochytány a umístěny v hlídaných internačních táborech. Přestože se mohlo zdát, že je s Hordou nadobro konec, zůstávali jistí skeptikové, kteří tvrdili, že mír nebude trvat věčně. Khadgar, bývalý Medivhův učeň, přesvědčil nejvyšší velení Aliance, aby vybudovalo pevnost Nethergarde, která měla dohlížet nad ruinami Temného Portálu a zajistit, aby v budoucnu už nikdy nedošlo k invazi z Draenoru. Ner´Zhul a stínové kmeny Když dohořely požáry Druhé Války, začala Aliance podnikat rázné kroky, kterými by potlačila budoucí hrozbu Orků. V jižním Lordaeronu vzniklo několik velkých internačních táborů, kde měli být drženi zajatí Orkové. Tábory hlídané paladiny a vojenskými veterány Aliance plnily svůj účel. Přestože zajatí Orkové žili v napětí a toužili znovu bojovat, udržovaly různé typy dozorců po vzoru staré vězeňské pevnosti Durnholde zdánlivý klid a pořádek. Strašlivý svět Draenor však připravoval Orčí armádu, která měla napadnout nic netušící Alianci. Starší šaman Ner'zhul - kdysi Gul'danův učitel - shromáždil pod svým praporem několik kmenů, které v Draenoru stále zůstávaly. Ner'zhul plánoval otevřít v Dreanoru několik portálů, které by dovedly Hordu na nové, nezničené světy. Energii do těchto nových portálů však musel Ner'zhul získat z několika Azerothských očarovaných artefaktů. Aby se k nim dostal, znovu otevřel Temný Portál a vyslal jím své po boji prahnoucí kmeny. Nová Horda, v čele s náčelníky veterány, jakými byli Grom Hellscream z kmene Warsong a Kilrogg Deadeye z kmene Bleeding Hollow, překvapila obranu Aliance a prohnala se krajinou. Pod Ner'zhulovým operativním vedením Orkové rychle získali potřebné artefakty a unikli zpět do bezpečí Draenoru. Král Terenas z Lordaeronu věřil, že Orkové připravují novou invazi do Azerothu, a tak shromáždil své nejvěrnější vojenské velitele. Generálu Turalyonovi a kouzelníku Khadgarovi dal rozkaz, aby se vydali na výpravu Temným Portálem a s hrozbou Orků skoncovali jednou provždy. Turalyonovy a Khadgarovy jednotky vypochodovaly do Draenoru a na zpustošeném poloostrově Hellfire se opakovaně střetly s Ner'zhulovými kmeny. Přestože si vítězství neodnesla ani jedna strana, bylo jasné, že Ner'zhula před dokončením jeho ohavného plánu už nic nezastaví. Ner'zhul úspěšně otevřel své portály do jiných světů - avšak nepředpokládal strašlivou cenu, kterou za to bude muset zaplatit. Neuvěřitelně silné energie začaly trhat samotnou podstatu Draenoru. Když si Turalyonovy síly zoufale probojovávaly cestu domů do Azerothu, začínal se svět Draenor rozpadat. Grom Hellscream a Killrogg Deadeye poté, co odhalili šílené Ner'zhulovy plány, které by znamenaly zánik celé jejich rasy, shromáždili zbytky Orků a unikli do relativního bezpečí Azerothu. Když si Hellscream a Deadeye v zoufalé touze po svobodě proklestili cestu mezi lidskými obránci, Temný Portál za nimi náhle vybuchl. Pro jejich Orky už nebylo z Azerothu cesty zpět… Ner'zhul se svým kmenem Shadowmoon prošel nově utvořenými portály, jakmile ohromné vulkanické erupce začaly tříštit kontinenty Draenoru. Když byl mučený svět pohlcen závěrečným výbuchem, zvedly se hladiny hořících moří a zalily roztříštěnou pevninu. Den draka Gromu Hellscreamovi a jeho kmeni Warsong se podařilo uniknout zajetí, avšak Deadeye se svým kmenem Bleeding Hollow byl polapen a umístěn v internačním táboře v Lordaeronu. Ani draze vykoupené povstání mu nepomohlo; dozorci v táborech brzy nastolili pořádek. Co však zůstalo agentům Aliance skryto, bylo velké uskupení Orků, které se stále volně prohánělo po severních pustinách Khaz Modanu. Kmen Dragonmaw vedený neblaze proslulým černokněžníkem Nekrosem si pomocí starobylého artefaktu známého jako Duše Démona podmanil dračí královnu Alexstraszu a její dračí letku. Nekros s dračí královnou a dalšími dračími rukojmími tajně vybudoval v opuštěné trpasličí pevnosti Grim Batol novou armádu. Měl v plánu vypustit na Alianci své síly a mocné rudé draky a doufal, že se mu podaří znovu sjednotit Hordu a pokračovat v tažení do Azerothu. Nicméně, malé skupině bojovníků hnutí odporu vedené lidským čarodějem Rhoninem se podařilo zničit Duši Démona a osvobodit dračí královnu z Nekrosova vlivu. Alexstraszini draci ve vzteku rozsápali Grim Batol a na popel spálili větší část kmene Dragonmaw. Nekrosův kolosální plán na znovusjednocení se ocitl v troskách, jakmile vojska Aliance pochytala zbylé Orky a uvěznila je v nově otevřených internačních táborech. Porážka kmene Dragonmaw předznamenala konec Hordy - a konec Orčí nespoutané krvežíznivosti. Apatie a zajetí Jak měsíce plynuly, dostávali se do internačních táborů další a další Orčí vězňové. Když se tábory začaly přelidňovat, byla Aliance nucena vybudovat na pláních jižně od Alterackého pohoří nové. Král Terenas, aby dokázal udržet a zásobovat rostoucí počet táborů, zavedl pro národy Aliance novou daň. Tato daň, společně s rostoucím politickým tlakem vyvolaným pohraničními spory, podnítila mezi vůdci Aliance všeobecný nesouhlas. Začalo být zjevné, že křehké spojenectví, které stmelilo lidské národy v jejich nejtemnější hodině, by se mohlo kdykoliv rozpadnout. V nastalém politickém zmatku si mnozí hlídači v táborech začali všímat znepokojující změny v chování svých Orčích svěřenců. Frekvence pokusů o útěk z táborů nebo dokonce vzájemných šarvátek se časem značně snížila. Orkové se čím dál víc stávali chladní a apatičtí. Těžko se dalo uvěřit tomu, že Orkové - kdysi pokládaní za nejagresivnější rasu, jakou kdy Azeroth viděl - zcela ztratili svoji touhu bojovat. Velitele Aliance podivná letargie udivovala, zvlášť když ještě sílila a Orkové rychle chřadli. Někteří uvažovali, že za záhadnou letargií je zvláštní choroba, šířící se pouze mezi Orky. Ovšem arcimág Antonidas z Dalaranu pro ni měl jiné vysvětlení. Studiem toho mála, co dokázal o dějinách Orků nalézt, Antonidas zjistil, že se Orkové po celé generace nacházeli pod paralyzujícím vlivem moci démonů (nebo magie černokněžníků). Měl za to, že Orkové byli zkaženi mocí démonů ještě před tím, než poprvé vkročili do Azerothu. Bylo mu zřejmé, že démoni infikovali Orčí krev a na oplátku jim propůjčili nadpřirozeně velkou sílu, vytrvalost a agresivitu. Antonidas předpokládal, že všeobecná apatie Orků ve skutečnosti není chorobou, ale dlouhotrvajícím rasovým odloučením od prchavé magie černokněžníků, která z nich dělala obávané, krvežíznivé válečníky. Přestože příznaky byly zjevné, nedokázal Antonidas najít na současný stav Orků lék. Mnozí další mágové a také několik významných vůdců Aliance tvrdilo, že hledání léku pro Orky by byl příliš riskantní podnik. Závěrem Antonidasova bádání nad záhadným stavem Orků bylo, že jediný možný lék by musel mít duchovní podstatu…

Thrallův příběh Za temných dní První Války našel protřelý lidský důstojník jménem Aedelas Blackmoore v divočině opuštěné Orčí dítě. Dítě, které Blackmoore výstižně pojmenoval Thrall (zajatec či otrok), bylo dopraveno do vězeňské pevnosti Durnholde. Tam si Blackmoore z mladého Orka vypěstoval oblíbeného otroka a gladiátora. Chtěl ho vycvičit nejen jako vynikajícího bojovníka, ale také jako vzdělaného vůdce, přičemž doufal, že využije Thralla jako svůj nástroj moci nad Hordou a získá tak nad jeho soukmenovci nadvládu. Uplynulo devatenáct let a z Thralla se stal silný, bystrý Ork. A přesto jeho mladé srdce dobře vědělo, že život otroka není nic pro něj. Než dospěl, pronikla k němu ze světa za hradbami pevnosti spousta informací. Poznal, že jeho lid, Orkové - které nikdy nepotkal - byli poraženi a umístěni do internačních táborů na území lidí. Doomhammer, velitel jeho lidu, unikl z Lordaeronu a skryl se neznámo kde. Věděl, že jeden samotářský kmen stále potajmu funguje a snaží se uniknout pozorným očím Aliance. Vynalézavý, avšak nezkušený Thrall se odhodlal k útěku z Blackmoorovy pevnosti a doufal, že se mu podaří najít další svého druhu. Na svých cestách navštívil internační tábory a zjistil, že jeho kdysi mocná rasa je podivně vyděšená a apatická. Nenašel, jak doufal, žádné hrdé válečníky, proto vyrazil po stopách posledního neporaženého náčelníka Orků, Groma Hellscreama. Hellscream, přestože byl lidmi neustále pronásledován, si doposud uchovával neutuchající touhu Hordy po boji. Podporován pouze svým oddaným kmenem Warsong pokračoval v partyzánské válce proti útisku svého vězněného lidu. Hellscreamovi se však, bohužel, nikdy nepodařilo najít způsob, jak vyburcovat zajaté Orky z jejich otupělosti. Vnímavý Thrall, inspirovaný Hellscreamovým idealismem, si vypěstoval silnou schopnost vcítit se do duše Hordy a úctu ke svým válečnickým tradicím. Thrall hledal pravdu o svém vlastním původu, proto putoval na sever, aby našel legendární kmen Frostwolf. Zjistil, že Gul'dan poslal členy kmene Frostwolf do vyhnanství na počátku První Války. Dozvěděl se také, že je synem a dědicem Orčího hrdiny Durotana - skutečného náčelníka Frostwolfů, který byl zavražděn v divočině zhruba před dvanácti lety… Pod silným vlivem ctihodného šamana Drek'Thara Thrall studoval starobylou šamanskou kulturu svého lidu, která byla za hrůzyplné Gul'danovy vlády zapomenuta. Za nějakou dobu se z Thralla stal mocný šaman, který se ujal svého právoplatného místa coby náčelník kmene Frostwolf. Posílen samotnými živly a hnán touhou najít svůj osud, vyrazil Thrall osvobodit zajaté kmeny a vyléčit svou rasu z nákazy démonů. Na své pouti Thrall našel starého náčelníka Orgrima Doomhammera, který žil celá léta jako poustevník. Doomhammer, který kdysi býval blízkým přítelem Thrallova otce, se rozhodl následovat mladého, prozíravého Orka a pomoci mu osvobodit zajaté kmeny. Thrallovi se s podporou mnoha náčelníků veteránů nakonec podařilo oživit Hordu a dát svému lidu novou duchovní identitu. Thrall, aby symbolicky oznámil znovuzrození svého lidu, se vrátil k Blackmoorově pevnosti Durnholde a rázně ukončil plány svého někdejšího pána, když začal obléhat internační tábory. V bitvě při osvobozování jednoho z nich padl Doomhammer. Thrall se chopil Doomhammerova legendárního válečného kladiva, nasadil si jeho černou plátovou zbroj a stal se novým náčelníkem Hordy. V následujících měsících poté Thrallova malá, ale rychle rostoucí tlupa zničila internační tábory a zmařila úsilí Aliance přemoci je důvtipnější strategií. Thrall povzbuzen svým nejlepším přítelem a učitelem Gromem Hellscreamem pracoval na tom, aby žádný Ork už nikdy nebyl odsouzen k životu v otroctví - ať již u lidí nebo démonů. Stará Zášť - Kolonizace Kalimdoru Přestože vítězství patřilo rasám smrtelníků, všichni se najednou ocitli ve světě zničeném válkou. Pohroma Nemrtvých a Plamenná Legie za sebou zanechaly neobyvatelné země Lordaeronu a téměř se jim to podařilo také v Kalimdoru. Ještě mnoho práce stojí před smrtelníky. Mnoho lesů se musí vyléčit, mnoho vzájemné nevraživosti pohřbít a zničené země je nutné opět osídlit. Války hluboce ranila všechny, kteří se jí účastnili, ale obětavé spojení Hordy a Aliance dává budoucnosti novou naději. Náčelník Thrall vedl Orky do Kalimdoru, kde si s pomocí svých bratrů Taurenů založili novou domovinu. Země byla pojmenována Durotar po Thrallově zavražděném otci, náčelníku Durotanovi. Orkové se zde usadili, aby znovu vybudovali zašlou slávu svého společenství. Když bylo nyní démonické prokletí za nimi, změnili se Orkové z válečných strojů v mnohem volnější seskupení, které se soustředilo na přežití a blahobyt svého národa, místo na dobývání a slávu. Thrall, podporovaný vznešenou rasou Taurenů a vychytralými Trolly z kmene Darkspear stále hledal způsob, jak zajistit co nejlepší budoucnost své země a svého lidu. Zbylé jednotky Aliance se pod vedením Jainy Proudmoore usídlily v jižním Kalimdoru. Ve východním cípu území Dustwallow March vybudovali drsné přístavní město Theramore. Spolu se svými Trpasličími spojenci se zde snažili přežít v podmínkách, které pro ně byly více než nepřátelské. Ačkoliv mezi obránci Durotaru a Theramoru vládlo dočasné příměří, tento klid neměl dlouhého trvání. Mír mezi Orky a Lidmi byl přerušen příjezdem velké alianční námořní flotily do Kalimdoru. Loďstvo Kul Tirasu pod velením Admirála Daelina Proudmoorea (Jainina otce) opustila Lordaeron ještě před tím, než ho Arthas úplně zdevastoval. Flotila plula po několik dlouhých měsíců, po které Admirál Proudmoore hledal jakékoliv známky Lidské civilizace. Když se Proudmoore objevil na Theramore, vážně narušil stabilitu, která vládla mezi Lidmi a Orky. Daelin Poudmoore byl věhlasným hrdinou Druhé Války a z duše Hordu nenáviděl. Proto se ihned po příjezdu rozhodl pro zničení Durotaru, aby tak Orkové nemohli získat toto území pro sebe. Admirál postavil Jainu před hrozivé rozhodnutí: buď ho podpoří v boji proti Orkům a zradí tak znovunalezené spojenectví, nebo se postaví proti vlastnímu otci a bude se tak snažit zachránit křehký mír, kterého Horda s Aliancí konečně dosáhla. Po dlouhém rozhodování si Jaina vybrala druhou možnost a rozhodla se postavit v této bitvě po Thrallově boku proti svému šílenému otci. Admirál Proudmoore bohužel zemřel dříve, než se mohl s Jainou smířit, a než mu mohla vysvětlit, že Orkové již nejsou těmi vražednými monstry, které znal. Thrall dovolil Jaině za její loajalitu vrátit se bezpečně na Theramore.